Report: Záměna perspektivy aneb když nevidomí hrají divadlo a diváci mají klapky na očích

Před vchodem do sálu Klatovského kulturního domu se již tvoří hloučky diváků, očekávajících dnešní představení. V tu chvíli se otevřou dveře. Místo toho, aby se diváci odebrali na svá místa, jim však herci nasadí na oči klapky a sami je usadí do židlí, uspořádaných do tvaru kruhu. To však diváci nemohou tušit, protože nic nevidí. Začne samotné představení. Směsicí češtiny a němčiny se ze všech stran začnou ozývat hlasy, šveholit ptáci, vonět nejrůznější pachy a šustit plastové sáčky. Pod rukama divákům občas proběhne bečící ovečka nebo jim kolem uší začne bzučet komár. Pokud byste očekávali další Shakespearovskou hru, byli byste na omylu. Tohle totiž není divadlo, jak ho každý známe.

Záměna perspektivy

Nějak takhle by se daly popsat dojmy diváků, kteří se zúčastnili divadelního představení Brýlen Rauš. Jednalo se o jeden z projektů organizace ČOJČ, která má na starosti pořádání česko-německých divadelních projektů. Herci se tak stávají mladí lidé z Česka a Německa. Tématem letošního projektu byla právě záměna perspektivy. Zajisté jde o téma hodně rozmanité, což přineslo rozmanitost i do samotného představení.  V prvé řadě šlo o záměnu smyslového vnímání. Tím, že většinu smyslových vjemů vnímáme zrakem, bylo rozhodnuto, že zrak u diváků nebude hrát žádnou roli a z celé hry neuvidí kromě závěru vůbec nic.

Nevidomí herci na hradě

vše napomohlo tomu, že by i samotní herci mohli být nevidomí či slabozrací.  Tak se stalo, že jsem jednoho dne dostala pozvánku k účasti na onom projektu. Ten se skládal ze dvou týdenních turnusů v srpnu a září. Jak už jsem zmiňovala, jde o akci mezinárodní, takže se jeden turnus konal v německém městečku Saldenburgu, kde nám jako ubytování posloužila budova místního hradu, a druhý v Klatovech v České republice. Akce se účastnilo vždy deset mladých nadšenců z každé země, někteří z nich měli zrakové postižení.

Během obou turnusů se náš program skládal především z rozehřívacích aktivit, her a z tvorby vlastních menších scén, ze kterých pak bylo složené samotné představení. Ve volném čase jsme měli možnost navštívit okolí místa konání, v první části jsme společně dokonce navštívili továrnu na výrobu brýlí. Na konci každého pobytu pak následovalo představení pro veřejnost, a poté i pro studenty gymnázia v Klatovech.

Klapky na očích

Nejzajímavější na celém programu bylo to, že se kromě diváků mohli vžít do role osob se zrakovým postižením i všichni účastníci. Aby se i slabozrací mohli zapojit do aktivit, používali jsme klapky i během her a příprav, absolvovali jsme poslepu prohlídku ubytovacích prostor či města a dokonce jsme zažili večeři potmě. Tím si i ti z nás, kteří se zrakem problém nemají, mohli vyzkoušet, jak vlastně realitu vnímají ti, co nevidí. Tyto zkušenosti se pak zrcadlily i v přípravě samotné hry, aby z ní měli diváci co největší zážitek.

Ekologie, veganství i politika

Samozřejmě nešlo jen a pouze o zrak. Téma záměny perspektivy v sobě nese i spoustu jiných významů, které se projevily v samotné hře. Stejně tak, jak se liší naše smyslové vnímání, liší se i naše názory a úhly pohledu na určité situace. V představení proto došlo i na aktuální a diskutovaná témata, jakými jsou dnes například klima a ochrana životního prostředí, politická situace, sexuální orientace, veganství, šikana nebo mezilidské vztahy. To vše pak bylo provázáno tématem konfliktu a jeho řešením.

Písničky, salta a holubi

Jak už jsem zmiňovala v úvodu, interakce mezi diváky a herci probíhala velice originálně. Herci se pohybovali všude okolo a dokonce i mezi diváky, šeptali jim do uší, vydávali a napodobovali nejrůznější zvuky, dokonce hráli zvířata, která pomocí zvuků a rekvizit mezi scénami rozptylovala pozornost.  Při scéně odehrávající se v parku se tak třeba pod rukama nic netušících diváků náhle mihla psí srst nebo jim na hlavě přistálo dílo vrkajícího holuba (naštěstí nebylo skutečné).

 Nechyběla spousta poezie a došlo i na zpěv vlastních písní a textů a hraní na hudební nástroje. Jednou z divácky nejoblíbenějších scén se pak stalo takzvané salto, kdy jeden z herců vydával zvuky typické pro cirkusové kousky, zatímco ostatní komentovali a hlasitě skandovali.

Učíme se jazyky

Tím to ale ještě neskončilo. Vše, co se na pomyslném jevišti odehrálo, bylo řečeno kombinací češtiny a němčiny, pracovně nazvanou jazykemČOJČ. Jeho hlavním účelem je dorozumět se jak mezi sebou, tak i s diváky, kteří nejsou zdatní v jednom či druhém jazyce. Většina slov je buďto řečena oboujazyčně, nebo jsou dosazena do kontextu tak, aby jim člověk porozuměl i bez  znalosti druhé řeči. Přitom stále dochází i k učení se a zlepšování cizího jazyka. Mimo spousty zážitků jsme si tak jako účastníci odvezli i jazykové dovednosti.

Závěrem

Závěrem si dovolím říct, že šlo o zajímavou zkušenost, ať už jde o stránku jazykovou, o zkušenosti s divadlem, nebo o schopnost spolupráce.