Je tady pátý díl série o mém studijním pobytu v zahraničí s programem Erasmus+. I když se Erasmu věnujeme už po páté, doposavad se články týkaly především příprav. Dnes se konečně posuneme o kousek dál a řekneme si o tom, co mi samotný první semestr v Německu dal, jaký jsem pocítila rozdíl mezi studiem v ČR a v Drážďanech nebo třeba proč jsem se rozhodla pobyt si prodloužit a jak to vlastně celé dopadlo.
Abychom to vzali od začátku. Ze sekce „O mně“ možná víte, že studuji jazyky. V loňském roce jsem dokončila bakalářské studium oboru Německý jazyk a literatura – Anglický jazyk a literatura na Ostravské Univerzitě. V magisterském studiu jsem se musela rozhodnout pouze pro jeden z jazyků. Volba padla i kvůli již předem domluvenému Erasmu organizovanému katedrou germanistiky na obor němčina pro překlad. Přijímací zkoušky jsem zvládla, a tak jsem už v prvním semestru magisterského studia mohla vyrazit do zahraničí.
Místo tlumočení „Perspektivy migrace“
Jako každý student na výjezdu jsem si měla vybrat předměty ke studiu, které se svou tématikou co nejvíce blíží tomu, co bych měla správně studovat u nás. V mém případě to bylo ale trochu komplikovanější. Se studiem oboru translatologie jsem při výběru univerzity nepočítala, a ono ejhle – předměty spojené s překladem se tam nevyučují. Připočtěme si k tomu to, že výuka byla „rozházená“ po celém městě a že některé předměty už měly obsazenou kapacitu. No zkrátka dopadlo to tak, že jsem skončila tematicky trochu jinde, než jsem plánovala. Tato zdánlivá nevýhoda se ale záhy proměnila ve výhodu.
A tak se stalo, že jsem se místo tlumočnictví a odborného překladu zabývala tématy jako „Perspektivy Migrace“, „Kreativita ve výuce němčiny“ nebo třeba „osvojování jazyka u bilingvních dětí“. Samozřejmě však nemohly chybět pokročilé kurzy němčiny pro cizince nebo gramatické semináře.
Diskuse, vlastní názor a splynutí s místními
Může se na první pohled zdát, že jsem se v takových předmětech toho asi moc nenaučila. Opak je ale pravdou. Samotný styl výuky a přístup profesorů se totiž od toho českého v mnoha ohledech lišil. Běžné zkoušky, které známe z českých vysokých škol se v Německu vyskytují spíše výjimečně. Běžnější je to, že studenti v hodinách vypracovávají referáty, diskutují nad nejrůznějšími tématy, prezentují vlastní projekty nebo píšou seminární práce. Zkouška pak následuje po ukončení takzvaného modulu – zjednodušeně skupiny předmětů s podobným zaměřením. Zajímavostí je, že pokud člověk nestuduje učitelství, právo, medicínu a podobné „vznešené“ obory, nevykonávají studenti ani státnice. Modulové zkoušky tak plní spíše úlohu našich státních zkoušek.
Hodiny se tedy místo na biflování skutečně soustředí na diskusi a vlastní názory. V předmětu „Perspektivy migrace“ jsme se tak místo faktů zabývali kontroverzními tématy, našimi názory na ně a na jejich řešení. Každou hodinu navíc „vyučoval“ jeden ze studentů. Samozřejmě jsem se tohoto úkolu musela ujmout taky, a tak se stalo, že jsem jednoho dne úspěšně přednášela v německém jazyce jako jediná zahraniční studentka před třídou plnou Němců o rasismu v dnešní společnosti. A přesně o tom dle mého názoru Erasmus je: Ne o „šprtání“, ale o schopnosti přizpůsobit se a použít jazykové znalosti v praxi.
Pedagogické předměty mi rovněž daly hodně. Měla jsem totiž možnost na cizí jazyk nahlédnout z úplně jiné perspektivy – a to ne z pohledu cizince, ale z pohledu rodilého mluvčího, který se učí o tom, jak vyučovat svůj rodný jazyk. Získala jsem tak skvělý přehled o jazyce, kterým se zabývám.
K zahození nebyly ani kurzy Němčiny pro cizince. Drážďany jsou oblíbeným místem pro studenty z celého světa. Měla jsem tak možnost poznat studenty třeba z Číny, Brazílie, Japonska a všech možných koutů Evropy. Bylo zajímavé pozorovat, jak odlišné můžou být příběhy lidí, kteří se sešli v jedné třídě za stejným účelem – naučit se německy.
S tím vším souvisí i rozdíl, který jsem zpozorovala hned v prvních dnech výuky. Němečtí studenti se od těch českých v mnoha ohledech dost liší. Nejnápadnější je to, že v hodinách snad neexistuje student, který by nedával pozor, neplnil úkoly a školu „flákal“. Zatímco se skupinky zahraničních studentů v hodinách vesele mezi sebou bavily o poslední party, u domácích se toto snad nikdy nestalo. Největší rozdíl byl ale patrný poté, co přišla řeč na diskusi a vyjadřování vlastních názorů. Zatímco němečtí studenti byli schopni strávit celou hodinu výměnou názorů nad nedůležitou informací z prezentace, Češi byli obecně nejúspěšnější v mlčení. Věřím ale, že i těm nejméně sebevědomým se po určité době podařilo svůj strach překonat.
Lingvistika ve vesmíru aneb proč se na univerzitě neučit Klingonsky, Elfsky nebo řeči mistra Yody
Na závěr jsem si nechala asi největší perličku z Erasmu. Přihlásila jsem se totiž i do předmětu s názvem „Lingvistika ve vesmíru“, který vyučovala profesorka z katedry anglistiky. Nejprve jsem si myslela, že je nabídka tohoto předmětu nějaký vtip. Po prvních sekundách, co jsem vstoupila do třídy a po přivítání studentů znělkou ze seriálu Star Trek, jsem se přesvědčila o opaku. Nenechme se ale napálit – ani v tomto případě nešlo o žádný předmět typu „kredity zadarmo“.
V každé hodině jsme se sice zabývali některým sci-fi seriálem, filmem nebo knihou, ve všech případech ale s ohledem na určitý lingvistický problém a aplikaci nejrůznějších lingvistických znalostí a pojmů z předchozího studia. Na příkladu Klingonštiny a jazyků z Tolkienových knih jsme se učili o fiktivních jazycích a jejich vzniku či o pojmenování určitých znaků konkrétních jazyků, na příkladu jazyka postav Jar Jar Binks a mistra Yody ze Star Wars jsme se zabývali syntaxí a kreolskými jazyky nebo na příkladě poručíka Data ze Star Treku přišla řeč i na lingvistické schopnosti umělé inteligence. To vše bylo samozřejmě doplněno o ukázky z filmů, knih i diskusí. Pro mě, jako velkého fanouška sci-fi tento předmět zkrátka neměl chybu.
A co bylo dál?
Jelikož pro mě studium v Německu mělo takový velký přínos, přišla na řadu důležitá otázka: Prodloužit si pobyt ještě o semestr? Jelikož program Erasmus tuto možnost nabízí, rozhodla jsem se, že ano. Následující sled událostí by ale opravdu nikdo nečekal ani ve snu. 9. března mi bylo prodloužení Erasmu schváleno. V ten stejný den vydalo ministerstvo varování před cestami do zahraničí. Den či dva na to Česká republika uzavřela hranice z důvodu pandemie koronaviru. Pokračovala jsem i přesto v pobytu? Jak nám koronavirus překazil plány? To vše se dočtete v dalším díle.
Facebook Comments