Doba koronavirová z pohledu lidí se zrakovým postižením: Výzvy a perspektivy karanténních opatření

Současná situace, vzniklá z důvodu pandemie koronaviru, se stala výzvou asi pro každého z nás. Izolace, homeoffice a vyhýbání se společenskému kontaktu každý snáší jinak. V dnešním článku se společně podíváme na to, jaké problémy, a naopak perspektivy, přinášejí tato nezvyklá opatření pro osoby se zrakovým postižením.

Než se pustíme do nových výzev, které karanténa způsobuje, chtěla bych podotknout, že i mezi jednotlivými lidmi se zrakovým postižením existují velké rozdíly v tom, jak jim jednotlivá opatření ovlivňují život. Proto jsem kontaktovala několik známých a téma karantény jsem zmínila i na sociálních sítích. Výsledkem byl nespočet různých názorů a pohledů na věc. Níže uvedené situace proto jenom nastiňují individuální výzvy, které si pandemie připravila pro každého z nás.

Velké množství dotázaných nepocítilo z důvodu koronaviru žádná větší omezení nebo se omezení netýkají zas až tolik jejich handicapu, ale běžných věcí jako je třeba péče o děti. Obecně lze říct, že osoby se zrakovým postižením , které žijí v rodině nebo v domácnosti s vidícími, žádné větší změny k horšímu nepocítili. Problémy naopak nastávají, pokud nevidomí či slabozrací žijí sami.

Je obtížnější sehnat pomoc

Asi největším problémem pro lidi s jakýmkoliv postižením je zákaz přibližování se k ostatním lidem. Jako zrakově postižení často spoléháme na pomoc druhých, které se nám ale z hygienických důvodů nyní nedostává.

„Bylo mi řečeno, že mi z hygienických důvodů v obchodě nepomůžou nakoupit.“

„Lidé na ulici mi nejsou příliš ochotní pomoci. Ztratit se v této době někde, kde to neznám, bych opravdu nechtěla.“

I takto popisují celostátní karanténu čtenáři se zrakovým postižením. Samozřejmě se najde i spousta případů, kde se nám pomoci dostane, získat asistenci je nyní ale rozhodně obtížnější než dříve.

Udržovat bezpečnou vzdálenost od ostatních je složitější

I samotný samostatný pohyb ve venkovních prostorách může být pro lidi se zrakovým postižením problematický.

„Když jdu s bílou holí, je zřejmé, že jako nevidomá nemám šanci rozpoznat, v jaké vzdálenosti od ostatních se nacházím. Rovněž nepoznám, jak daleko jsou ode mě ostatní třeba ve frontě v obchodě.“

„Když mám na obličeji roušku, neustále se mi mlží brýle, bez kterých nevidím, takže mám strach vůbec vyjít na ulici.“

Nedotýkat se!

Nevidomí se mnohem více než ostatní musí spoléhat na svůj hmat.  Při nepříznivé hygienické situaci jsou tímto ale náchylnější k přenosu infekce.

„Když jsem venku, hmat mi pomáhá se orientovat. Například pomocí hmatu hledám vypínač nebo kliku od dveří, zjišťuji, jestli eskalátor jede nahoru nebo dolů, na toaletách si musím umyvadlo nejdříve osahat. Často mám problém najít mýdlo nebo dezinfekci.“

Nákupy přes internet

Nakupování se pro všechny bez rozdílu stalo nyní rizikovým. Proto spousta zákazníků začala nakupovat online. Ve světě zrakově znevýhodněných není online nákup nebo třeba dovoz obědů žádnou novinkou. S přívalem nových zákazníků se teď ale omezila kapacita společností, které rozvážkovou službu provozují. Na příchod nákupu jsou teď proto mnohem delší čekací doby a tenčí se i nabídka.

Izolace

S izolací kvůli omezení sociálního kontaktu se potýkáme všichni. Se zapojením nevidomých a slabozrakých do společenského života často pomáhaly různé neziskové organizace. Sportovní a společenská setkání, výlety, ale i poradenské a sociální služby však musely být zrušeny nebo pozastaveny, což je pro spoustu lidí s postižením psychicky náročnější.

Digitalizace jako nový standard obrovskou výhodou

Pokud se nelze setkávat tváří v tvář, stále to jde virtuálně. Videokonferenční hovory, chatovací platformy a sociální sítě zažívají v tomto období opravdový rozmach. Rovněž dochází k digitalizaci nejrůznějších služeb. Knihovny a knihkupectví rozšiřují nabídky e-knih, školy náhle zveřejňují studijní materiály a učebnice online, komunikace emailem nahrazuje složité vyřizování na úřadech a na internetu jde zakoupit téměř cokoliv.  Z mého pohledu jsou toto všechno kroky správným směrem. Digitalizace je totiž jedna z nesporných výhod pro osoby se zrakovým postižením v současné zdravotní krizi.

Online dostupnost totiž nevidomým a slabozrakým velice usnadňuje práci. To, co dříve zabíralo spoustu času a úsilí, jde nyní zvládnout pomocí několika stisků tlačítek na klávesnici. Počítač i telefon totiž pomocí hlasového výstupu ovládáme bez větších problémů. I v této době ale nesmíme zapomínat na přístupnost webových stránek a aplikací. Bez dodržování pravidel o přístupnosti digitálního prostředí se nám totiž práce v digitálním prostředí značně ztěžuje.

Nová brána se nám ale otevřela třeba i do světa kultury. Muzea a galerie zprostředkovávají online své expozice, hudebníci pořádají živá vysílání přes sociální sítě, divadla stejným způsobem vysílají svá představení. Proto k nim dnes mají přístup i ti, kteří se třeba z důvodu jejich zdravotního postižení nemohli akcí zúčastnit osobně.

Závěrem

Co si ze současné situace vzít do budoucna? Jistě spousta z nás zjistila, že dělat věci online není zas až takový problém, jak jsme si představovali.  Všeobecnou digitalizaci tak vidím jako perspektivu, která by nám do budoucna mohla pomoci s integrací handicapovaných do běžného života. Také vidím určité pozitivum v tom, že si všichni uvědomují, že zdraví není takovou samozřejmostí, jak jsme si dříve mysleli. Samozřejmé věci, jako setkávání se s přáteli a účast na kulturních akcích se náhle staly vzácností. Pro handicapované přitom právě i takové maličkosti nemusí být vždy samozřejmostí. Přispěje toto všechno k větší vzájemné toleranci? Jsme v tom přece všichni společně.